Ups... kam se nám ten web poděl?
Chvíli jsme o tom ani nevěděli, že zmizel. Ale my makáme na jeho návratu. Zkrátka - web si vzal dovolenou bez našeho povolení. :-)
Ale nebojte, již brzy bude zpátky, hezčí než kdy dřív. Díky, že tu s námi jste!
Přečtěte si zatím informace o nás, jak pomáháme, alespoň v této jednodušší verzi.
NÁŠ PŘÍBĚH
Vše začalo v roce 2017 tímto příběhem – měli jsme s kolegyní pracovní schůzku v Bolzanově ulici v Praze. Vystoupili jsme z metra a cestou přes park u hlavního nádraží jsem viděl vedle lavičky do klubíčka stočeného klučinu, evidentně v křeči a evidentně potřeboval pomoc. Kolegyně mě sice táhla pryč se slovy ať se na to vykašlu, že je to nějaký feťák nebo bezdomovec. Nedal jsem se, jednak jezdím s dětmi na tábory a za druhé jsem dokonce zdravotníkem červeného kříže a tak jsme zavolali sanitku a čekali na její příjezd.
Mezitím mě napadlo, jak to, že voláme sanitku až my? V davu lidí, který tudy proudí si nikdo nevšiml? Dokonce proti nám chvilku před tím šli strážníci městské policie a ani oni nepomohli?! Sanitka přijela velmi rychle, klučinu naložili
a já poprosil lékaře, aby mi dal vědět, co se vlastně stalo?
Lékař volal během několika minut a řekl mi, že je to akutní zauzlení střev a že jde klučina rovnou na sál. Po několika dnech jsem šel do nemocnice na návštěvu. Nejprve mi ošetřující lékař řekl, že to bylo za „minutu dvanáct“ a že jsme mu zachránili život a pak jsem se od Samuela – tak se onen klučina jmenuje dozvěděl, že měl před čtrnácti dny osmnácté narozeniny, že mu v dětském domově udělali oslavu, pak dostal igelitku s osobními věcmi a zavřeli za ním vrátka s radou, aby šel na úřad práce. Nevěděl vůbec, co má dělat, tak šel za starostou městečka, kde byl v domově. Od starosty se dozvěděl, že pro něj nemůže nic udělat, aby jel do Brna a našel si ubytovnu a práci.
Tak jel. Asi týden zkoušel štěstí v Brně, pak se dostal do Prahy. Se třemi tisíci, které dostal v domově na odchodnou toho moc neuděláte a navíc koho se mohl chytit v Praze na hlavním nádraží, takže kromě bydlení na ulici a aby přežil, tak proběhla i nějaká prostituce, takže díky pobytu na ulici, špatné hygieně i stravě a díky předchozí operaci slepého střeva, kterou Samuel podstoupil těsně před svými osmnáctinami a hlavně díky tomu, že se neměl na koho obrátit a o koho se opřít, tak jsme ho našli ve stavu, ve kterém jsme ho našli.
Po operaci a asi dvoutýdenní hospitalizaci, během které jsme byli se Samuelem v kontaktu, mi jeho ošetřující lékař řekl, že bude Sama propouštět, ale že Sam nemá kam odejít a že po operaci, kterou má za sebou bude potřebovat pravidelnou stravu a hygienu a že se ještě minimálně dva týdny bude dávat do kupy a na ulici ho pustit rozhodně nemůže.
Nemusel jsem dlouho přemýšlet a Sama jsem vzal k nám domů. Během čtrnácti dnů, co byl u nás jsme mu pomohli najít bydlení a práci. Dnes už je to šest let a Samuel se normálně zapojil, má přítelkyni, pracuje a pokud si s něčím neví rady má nás – svojí novou rodinu.
Tento zážitek mě nenechal v klidu a začal jsem zjišťovat, jak to vlastně je s odchodem dětí z dětských domovů a jak to vlastně funguje. Nepochopíte, že stát vydává měsíčně nemalé prostředky za každého chovance v dětském domově, ale po dovršení jejich plnoletosti a dokončení školy tyto děti jen tak vypustí na ulici?! Bezprizorní
a bezmocné, netušící co mají dělat a kam mají jít? Říkal jsem si, že to přeci nemůže být pravda a donutilo mě to začít něco dělat. Když nepomáhá stát, kdo tedy?
A proto se snažíme vytvořit v našem prvním projektu startovací byty pro „děti“, které odchází z dětských domovů
a nemají kam odejít a poskytnout jim tak nejen střechu nad hlavou, ale i pomocnou ruku v jejich prvních krocích do samostatného života v začlenění se do společnosti. Od nalezení práce, ale i naučit se všechny běžné věci pro nás ostatní, jako je jednání s úřady, co je složenka, vaření a péče o domácnost, prostě být pomocnou rukou na úspěšném vykročení mladého člověka z dětského domova a zamezit tak nejen bezdomovectví těchto mladých lidí, ale i dalším nežádoucím jevům.
KOMU POMŮŽEME?
S trochou nadsázky celé společnosti... :-) Samozřejmě hlavně dětem z dětských domovů, které se bez opory při odchodu z dětského domova dostávají do opravdu neřešitelných situací a jejich start do samostatného života mají fakt pekelně těžký.
I „děti“, které odchází od svých rodičů to většinou nemají úplně jednoduché, ale mají tu rodiče a další příbuzné, kteří v případě potřeby se vším pomohou.
Ve Světlé Hoře díky budoucí kapacitě startovacích bytů a formě sdíleného bydlení pro až 44 osob jsme schopni ročně pomoci řádově 100 – 150 „dětem“ odcházejícím z dětských domovů a Světlou Horou to nekončí, chceme pokračovat v dalších projektech v rámci celé České republiky a již se tak děje.
Máme k dispozici byty v našem sídle v Mílém, dále se nám povedlo nasmlouvat možnost bydlení včetně zaměstnání u jedné velké strojírenské firmy ve Slaném.
Pomoci nám můžete nejen finančně, ale hledáme i dobrovolníky na práci s našimi svěřenci, ale také by nám pomohli šikovní řemeslníci.
Další možná pomoc je v darování věcí, které už nepotřebujete, mám na mysli vše pro vybavení bytu od lžiček, hrnečků a skleniček, nádobí, záclon, peřin, povlečení, ručníků, nábytku, spotřebičů jako je pračka, lednička, mikrovlnka a další. Zkrátka vše, co je potřeba pro vybavení bytu.
Nově jsme otevřeli dobročinný obchod v Žatci a další je těsně před otevřením v Rakovníku – second hand
a bazar se vším možným – tedy i s věcnými dary, které nevyužijeme přímo pro vybavení bytů a takto získané prostředky budeme používat pro podporu našich „dětí“ a zároveň tak pro naše svěřence vytváříme pracovní místa. :-)
Navíc v Rakovníku bude k dispozici i jeden startovací byt přímo nad prodejnou. :-)
A abych nezapomněl - pokud vlastníte jakoukoliv nemovitost kdekoliv v České republice vhodnou pro bydlení
a není z části nebo vůbec využita, tak nám ji poskytnout do nájmu a pomoci nám tak vytvořit další kapacity. Pomůže i to, pokud máte volný pokoj a přijali byste „na byt“ k sobě naše svěřence. :-)
KAM MŮŽETE PŘISPÍVAT
2901306532/2010
PRO VÍCE INFORMACÍ MĚ KONTAKTUJTE